Metoda hlubinné abreaktivní psychoterapie je založena na tom, že každá bytost má vědomí a podvědomí. Vědomé a smyslové vjemy se ukládají v paměti. Od počátku bytí každé bytosti se tvoří paměťová časová přímka. Prožitá traumata a bolesti se zaznamenávají na této přímce jako takzvané engramické události. Jsou to stavy, které vyvolaly zúžený stav vědomí. Zároveň s nimi jsou na časové přímce uloženy i signály z čidel, to znamená zvuky, světlo, tma, barvy, změna tělesné teploty, zrychlený dech, zrychlený tlukot srdce atd. Do paměti se uloží i to, co jsme zaslechli nebo jakkoliv vnímali i nevědomky, třeba i v bezvědomí či narkóze.
Před zahájením terapie je nutné pojmenovat problém, který chce klient řešit. Někdy je terapií vyřešeno problémů víc, některý problém mohl být v současné chvíli i prioritní, aniž by si to klient připustil, ale všechno se děje tak, jak se dít má.
Při terapii si klient nejprve vybaví poslední situaci, kterou prožil v souvislosti s řešeným problémem. Zároveň s vybavením si této situace zaznamená tělo i tělesné pocity, které se vynoří ze záznamu paměťové stopy. S klientem tuto situaci procházíme opakovaně do té doby, dokud všechny jeho nepříjemné tělesné i duševní pocity nevymizí. Potom je klient požádán, aby si vybavil další podobnou událost, kdy vnímal stejné nepříjemné pocity v těle. Takto se postupně vybavují a zpracovávají všechny minulé situace a události s problémem spojené. Se zpracováním poslední události dojde k abreakci, to znamená k plnému pochopení souvislostí a vyčištění problému z paměťové přímky
Hlubinná abreaktivní psychoterapie skutečně ve většině případů dosáhne až do životů minulých, ale v průběhu celé terapie je klient při plném vědomí.