Někdy se ženám stává, že jsou "zaskočeny" těhotenstvím a jsou v situaci, že se nemohou hned rozhodnout, zda si miminko mají ponechat. Totéž se stalo 20-ti leté mamince této dívky. Potvrzené těhotenství ji překvapilo, až šokovalo, neboť doma měla 3-měsíční holčičku. Neuměla si představit, že by zvládla starat se o dvě malé děti současně. Uvažovala o interrupci. Celá rodina, včetně manžela, ji přesvědčovala o tom, že to není žádná tragédie a že jí budou pomáhat. Po týdnu bezesných nocí se rozhodla dítě si ponechat. Týden prožívala strach, napětí, nervozitu, úzkost. Tyto pocity s ní sdílelo i miminko, které čekala. Prožívalo strach, zda vůbec bude. A to byl jeho první blok.
S tímto silným blokem se Karolínka v prenatálu vyvíjela, narodila a rostla. Vnější projev tohoto bloku bylo noční pomočování. Od její maminky vím, že stačilo jedno sezení k nápravě. Maminka o této metodě věděla už 4 roky, ale pořád otálela. S Karolínkou navštívila urologa, kde byl nález negativní, ale doporučil od 17 hodin nepít. Následně ji poslal k dětskému psychologovi, který doporučil, aby nechodila na dětské tábory a do větších kolektivů, aby se jí děti nevysmívaly. Při osobním pohovoru s Karolínkou jsem zjistila, že právě tato izolovanost od dětí snižuje její sebevědomí.
Maminka měla později pocit viny, že s dcerou nepřišla dříve a spoléhala, že se to samo upraví.
Dobrý den,
Velmi zajímavé....má dcera má jiný problém, je nekurážná, bojí se, že udělá něco špatně....napsala dopis, že jí nikdo nema rád a že odejde z domu.
Je ji 10 let....v těhotenství jsem ji podvědomě bránila narodit se, chtěla jsem dokončit školu....můžete nám pomoct?