Problematika adoptivních dětí

Motto: Umění žít je vědět,  jak vychutnat malé radosti a unést velká břemena.

V jednom z minulých článků na téma kineziologie jsme se věnovali odblokování malých dětí přes jejich maminky. Totéž platí i u adoptivních dětí, které mají náhradní rodiče. Problémy těchto dětí začínají vždy už v početí a během prenatálního vývoje. Mnoho žen je rozhodnuto se dítěte vzdát již od začátku rodinatěhotenství. Náhradní maminka pak čeká na miminko už při porodu, anebo si děťátko vyzvedne v dětském domově, kde si může dokonce vybrat. Každý malý tvoreček všechno vnímá. Ví, kdo je jeho biologická matka, a pak je zmaten, když se ocitá v náručí úplně cizí osoby, kterou nezná. To v něm vyvolává zmatek, chaos, strach, nedůvěru, někdy i zlobu a hněv, proč ho rodiče nechtějí a opustili jej. Tyto pocity v něm zůstávají, rostou a léty sílí. Následné projevy mohou být různé – zakomplexovanost, agresivita, odmítavý postoj ke všemu a ke všem, pomočování, nízké sebevědomí, úzkost, strach z opuštěnosti, citová závislost.

Příklad:

  1. Chlapeček 5 let, agresivita:
    Tento chlapeček se dostal do dětského domova po narození. Matka byla rozhodnuta ho odložit hned, jak se dozvěděla, že je těhotná. Bylo to již její osmé těhotenství a několik z jejích dětí trávilo své dětství v různých dětských domovech. Nebyl tam žádný cit ani lítost, žila jednoduchým a primitivních životem. Když byly chlapci 3 měsíce, adoptovali si ho náhradní rodiče. Chlapec vyrůstal v novém domově, kde vládla harmonie, pohoda a láska. Problémy nastaly v jeho chování později, když si po třech letech přinesli domů holčičku. Shodou okolností – byla to jeho biologická sestra, kterou tatáž matka předala po porodu do ústavu. Hošík se k ní choval od začátku dost hrubě a odmítavě, žárlil a dělal hysterické scény. Odblokování jsme dělali přes adoptivní maminku, která velmi dobře spolupracovala, byla hodně senzitivní a dokázala se plně napojit na energii chlapečka v době, kdy v prenatálu prožíval strach z odloučení od své biologické matky a silný hněv na to, že ho chce opustit. Tato paní byla překvapena sama sebou a silou tohoto odblokování. Chlapec ale zároveň prožíval také strach z toho, aby se náhradní mamince zalíbil a vzala si ho z místa, které se mu nelíbilo. Žárlivost, a to i mezi dětmi navzájem, spočívá především v nízkém sebevědomí, strachu z toho, že už mě nemají tolik rádi. Toto odblokování bylo úspěšné. Po měsíci mi paní telefonovala, že malý se zklidnil natolik, že ho nikdo z rodiny nepoznává. Zpočátku si dokonce mysleli, že je nemocný. Urovnal se i vztah mezi malými sourozenci a došlo k jejich vzájemnému sblížení.   Sourozenci jsou první a nejlepší školou sociálních vztahů. Svůj život si navzájem obohacují, ale i komplikují. Sourozenecká žárlivost by neměla převážit nad citovou blízkostí.   Dalším problémem, které mohou děti z dětských domovů zažít je to, jak je přijme společnost v běžném životě, spolužáci a učitelé ve škole. Bohužel, není výjimkou, že se někteří lidé na ně stále dívají „tak trochu jinak“.
  2. Jedenáctiletá Martinka měla skvělý vztah v rodině, která se jí ujala ve 4 letech. rodina2Problém ovšem nastal ve škole, kdy paní učitelka asi ve 3. třídě tuto holčičku postavila před tabuli a vyzvala ji, aby před všemi dětmi vyprávěla, jaké to v dětském domově bylo. Holčička z toho byla v šoku, neboť vůbec nechápala smysl tohoto počínání ze strany paní učitelky. Sama měla v domově problémy, citově strádala, cítila se opuštěná a teď by o tom měla povídat? Rozplakala se a neřekla ani slovo. Navíc sklidila výsměch některých dětí.
    I v dnešní době se bohužel najde nemálo pedagogů, kterým chybí vcítění se do dětské duše. Ve školách i v mateřských školkách. Stres jako reakce na chování a přístup učitelů se vyskytují u malých dětí často.
    Člověk bývá tak sebevědomý, jak je omezeno jeho chápání.
  3. Paní Jarmila, 30 let, vdaná, 2 malé děti. Tato mladá žena byla adoptována asi ve dvou letech. Byla jedináček, dostávala od svých adoptivních rodičů hodně citu a lásky. Oba již zemřeli, jejich smrt nesla těžce, ale zvládla to. Nikdy se však nedozvěděla, kdo byli její praví rodiče, proč a za jakých okolností se do dětského domova dostala. Odmítli jí to sdělit. Tyto informace by se dětem předat měly, aby věděly, kde jsou jejich kořeny. V dospělosti mohou nastat různé problémy - úzkost, nevysvětlitelný strach, fobie. A právě příčina těchto emocí může být v energii a nezpracovaných citových problémech jejich předků, o kterých tito lidé vůbec nic nevědí.   Pokud se vás tedy vaše „druhé děti“ zeptají a mají zájem to vědět, prosím, ŘEKNĚTE JIM TO! Nemějte strach, že se vám odcizí a dají přednost biologickým rodičům. Určitě ne! Mají právo znát pravdu a svůj původ.Čím více budou vědět o svých předcích a o jejich způsobu života, tím lépe se hledají příčiny různých možných problémů v těžkých životních situacích.

Známé rčení - není důležité, kdo tě zplodil, ale to, kdo tě vychoval – je velký blud. Důležité je obojí! Čím více známe svoji minulost, tím lépe a snadněji pochopíme svoji přítomnost.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *